Zažít tu atmosféru na hřišti během takové akce bych přál každému!

Lukáši, předně gratulujeme k postupu do superfinále. Jak hodnotíš semifinálovou sérii s Čelákovicemi?


Moc děkuji. Semifinálová série to byla určitě náročná. Po poměrně pohlídané výhře v Modřicích jsme věděli, že kluci z Čelákovic své zbraně rozhodně nesloží. A to se také stalo. Vlétli na nás, bojovali o každý balón a povzbuzovali se, co to jen šlo. Utkání se tak tahalo, přelévalo ze strany na stranu a i my museli předvést co nejlepší výkon, abychom utkání nakonec do vítězného konce dotlačili. Jsem nesmírně rád, že si po roce můžeme superfinále zase zahrát.


Ke konci zápasu na tobě byla patrná indispozice, zřejmě zad. I trenér Gulda zmínil, že jsi hrál i přes limitaci zraněním. Je to něco vážného, co by mohlo ohrozit tvůj start v Superfinále nebo dokonce něco dlouhodobého, co by mohlo ohrozit účast na MS?


Rád bych řekl, že vůbec ne. V současné době ale mohu pouze říci, že v to doufám. Problém se zády mám již dlouhodobě a v určitých netradičních pozicích v posledním zápase o sobě dával vědět o to více. Udělám však vše pro to, abych mou celou letošní sezonu dotáhnul zdárně do konce.


Byl jsi přímým účastníkem MS v Brně, města, ve kterém žiješ, před šesti lety. Jak na tuto, pro náš sport jistě největší dosavadní událost, vzpomínáš?


S úsměvem na rtech. Byť se nám finále ve dvojicích proti Slovensku nepovedlo tak, jak jsme si přáli, byl to pro všechny zážitek na celý život. Velké šampionáty a zápasy, včetně superfinále, mají vždy své specifické kouzlo a člověk cítí trošičku jiný pocit než ve standardním průběhu sezóny. Tyto výjimečné dny si potom užíváte o to více, když je sdílíte se svými kamarády.


Co očekáváš od letošního šampionátu? Přeci jen, odehraje se v perfektním prostředí, v hlavním městě, navíc v roce stoletého výročí od vzniku nohejbalu.


Bude to velké. Po všech směrech. Nejvíce se asi těším na tu celkovou atmosféru a nadšení, které bude, podle mého názoru, zřetelné ze všeho, co se bude k šampionátu vázat. 


Již nějaký rok jsi pilířem reprezentačního celku. Širokou nohejbalovou veřejností označován za top polaře a nahrávače. Jak vnímáš svou roli a své místo v reprezentačním týmu tento rok, pro tento šampionát? Jednoho soustředění ses již zúčastnil, další tě zřejmě také neminou.


Pilíř nepilíř. Každý má v reprezentačním týmu své místo. Ať je to člověk, který je tam týden nebo deset let. Vážit si toho musí každý maximálně a z toho pohledu také k reprezentaci přistupovat. Reprezentační tým je uskupení nejen skvělých nohejbalistů, ale především také lidí, kteří dokáží týmu přinést něco navíc. Již z tohoto pohledu je tak poměrně složité mluvit o konkrétních rolích. Každý v týmu, ať už je tam kdokoliv, je zkušený hráč ostřílený důležitými zápasy. Je tedy nutné být spíše psychickou podporou, nežli nějakou učebnicí nohejbalu.


Koho vnímáš jako největší překážku na cestě za tituly a na jaký tým se těšíš?


Jak světový pohár v Modřicích, tak i mezinárodní turnaj ve Francii naznačil, že největšími rivaly budou klasičtí soupeři. Slováci, Rumuni, Francouzi, Maďaři, Korea apod. Na ty je potřeba se speciálně připravit. 

Osobně se těším na hru nohejbalistů z Iráku, které jsme před několika lety v Turecku učili spolu s Jirkou Doubravou a Františkem Kalasem základy tohoto sportu. Ty si očividně vzali poměrně dost k srdci, jelikož na MS v Rumunsku v roce 2018 již předváděli opravdu hezké systematické výkony. Nedivil bych se, kdyby po uplynutí dalších čtyř let svou hru posunuli ještě dále.


Lukáši, děkujeme za tvůj čas, přejeme hodně štěstí na obou vrcholných akcích sezóny a pojďme reprezentačnímu trenérovi trochu pomoct, nebo možná i zamotat hlavu 🙂 Se kterým z tvých spoluhráčů ze širšího reprezentačního kádru by sis na MS v Praze rád zahrál? Je jedno v jaké disciplíně.


Děkuji.

Otázku si trošku poupravím, abych z ní utekl. 🙂

Komu bych přál zahrát si na největší nohejbalové akci historie před vypradanou halou pro více jak 5 tisíc lidí a zažít tu neskutečnou atmosféru? Každému!