UNIF Club World Cup očima zahraničních účastníků

(Modřice) Uběhly prázdniny, lidé se vracejí z dovolených a také situace okolo Nohecmagazínu se trochu stabilizovala. Přinášíme tedy ještě dozvuky této vrcholné soutěže družstev ve futnetu. Oslovili jsme několik účastníků tohoto turnaje, aby se podělili o některé své názory, které poté sdělili Jiřímu Dobšíkovi. 

Jsou to pánové Julien Mercier z francouzského týmu Nantes Laetitia Tennis Ballon, Michal  Klosinski z polského Blokers Łódź, László Szabó z maďarského Balatonakarattyai Lábtenisz Klub, kyperský FUTNET NICOSIA zastupoval Cosmin Bimbirica, španělský FUTNET BURRIANA pak Sorin Thnule Radoi a italský FUTNET N.A.C. CURTATONE Ovidiu Staniste.

 

Pánové, jaká byla cesta do Modřic?

Julien Mercier. „Letěli jsme z Nantes do Prahy, a jelikož nám jeden hráč doletěl až kolem 18:00 tak jsme se nakonec rozhodli si pronajmout auto a jeli jsme přímo do Modřic. Bohužel jsme dojeli docela pozdě, ale stihli jsme si ještě dát něco k večeři před technickým meetingem.“

Michal  Klosinski. „Dojeli jsme úplně hotoví, přeci jen cesta nám trvala pět hodin autem.“

László Szabó „Abych pravdu řekl tak velice únavná, nakonec jsme jeli autem a cesta z Balatonu trvala zhruba něco málo přes čtyři hodiny.“

Cosmin Bimbirica. „Cesta probíhala bez jakýchkoliv problémů, letěli jsme přímým letem z Kypru do Vídně, poté autobusem do Brna a tam už na nás čekal odvoz.“

Sorin Thnule Radoi. „Všechno proběhlo v naprostém pořádku, v 17:50 jsme dojeli do Brna, kde už na nás čekal u  hotelu Grand odvoz. Naneštěstí se to neobešlo bez komplikací, protože jeden náš hráč dojel na poslední chvíli a ujel mu autobus, ale dal jsem mu telefonní spojení na kontaktní osobu a nakonec dojel vlakem kolem 19. hodiny. Před půl osmou už byl s námi v Modřicích.“

Ovidiu Staniste. „Abych vám pravdu řekl, tak štěstí nám moc nepřálo. Nejdřív jsme den před tím, než jsme se mněli vydat na cestu zjistili, že máme zrušený autobus z Prahy do Brna. Naštěstí nám organizátoři z Modřic moc pomohli s náhradním spojem. Nicméně v Pátek ráno když jsme došli na letiště, jsme zjistili, že máme zrušený let. Naštěstí se nám podařilo na poslední chvíli koupit letenky s jinou leteckou společností a po celou dobu jsme byli v kontaktu s kontaktní osobou, která nám ve všem vyšla vstříc. Tedy půlka týmu letěla z nakonec z Bergama a druhá z Neapole.

Když jsem kontaktní osobě psal v 6 hodin ráno, že máme zrušené lety tak okamžitě reagoval a nabídnul jakkoliv pomoct. Jenže tady smůla nekončila, nejdřív jsme měli zpožděný let my, pak také naše druhá skupina.

Tedy když to shrnu, my jsme do Brna dojeli v 21:30, kde už na nás čekal odvoz, který zařídily Modřice a druhá skupina dojela až kolem půlnoci přímo na hotel.“

 

Co říkáte na organizaci turnaje?

Julien Mercier. „Jsme velice spokojeni. Škoda jen, že my jsme se nezorganizovali lépe, abychom dojeli dřív (smích).“

Michal  Klosinski. „Nemám opravdu nic negativního, je vidět, že kluci tady z Modřic mají pořádání turnajů takového formátu v malíku.“

László Szabó. „Řekl bych, že organizátoři udělali opravdu velký kus práce, organizace je opravdu na jedničku.“ 

Cosmin Bimbirica. „Jsme šokováni, jak dobře je tady všechno organizované. Všichni odvedli opravdu skvělou práci.“

Sorin Thnule Radoi. „Organizace byla opravdu skvělá, kéž by to tak bylo i před dvěma lety v Rumunsku. Je vidět, že jste nasadili laťku opravdu vysoko, uvidíme, jaké to bude v Praze na Mistrovství světa.“,

Ovidiu Staniste. „Jsme úplně nadšení, je vidět že to máte skoro všechno do posledního detailu naplánované. Asi to neděláte úplně poprvé (smích), hala je úžasná, a hlavně velká, to jsme nečekali, navíc hospoda přímo v budově kde navíc výborně vaří.“

 

Dařilo se vám v plnění cílů vaší účasti na turnaji?

Julien Mercier. „Abych pravdu řekl tak jsme nesplnili to, v co jsme doufali a to jsou souboje o medaile. Pořadí ve skupině B bohužel rozhodl jen rozdíl dvou balonů a místo nás postoupilo do semifinále Polsko.  My skončili ve skupině až na třetím místě, což bylo pro nás zklamáním. Poté jsme hráli o páté místo s Maďarskem a to jsme také prohráli, tedy jsme skončili až šestí.“

 

Michal  Klosinski. „No, řekl bych, že když se na to podívám zpětně, tak jsme spokojeni. Chtěli jsme hrát o medaile a to se nám nakonec podařilo. Přestože jsme nakonec skončili až na čtvrtém místě, přesto musím říct, že je to pro náš tým velký úspěch.“

László Szabó. „Bohužel, ne tak jak bychom chtěli. Vůbec nejsme spokojeni s tím, jakým způsobem proběhl los.

Samozřejmě jsme napsali stížnost, nicméně na ni nebyl brán ohled. Podle nás mělo rozlosování probíhat tak, že Česko a Slovenskou jako dva nejsilnější týmy měly být nasazeny každý do jiné skupiny a zbytek by se pak dolosoval. Nicméně Česko i Slovensko si vylosovali stejnou skupinu A a skončili ve stejné skupině jako my a Španělsko. Bohužel, Česko i Slovensko jsou momentálně nad naše síly, se Španělskem jsme si sice poradili, nicméně ze skupiny postupují pouze dva, takže postup byl skoro nemožný. Alespoň že jsme porazili Francii a na turnaji skončili na pátém místě.“ 

Cosmin Bimbirica. „Podívejte, když jsme byli na letišti v Kypru, tak jsem všem klukům z našeho týmu řekl, že sem jedeme získat zkušenosti. Že nám prostě o nic nejde, jde jen o to získat zkušenosti, okoukat co jak kdo dělá a hlavně se podívat na světový nohejbal.“

Sorin Thnule Radoi. „Tak samozřejmě jsme chtěli postoupit, jenže když jsme viděli, jak vyšel los tak jsme prakticky neměli vůbec žádnou šanci. Když jste ve skupině s Českem, Slovenskem i Maďarskem věděli jsme, že skončíme poslední.“

Ovidiu Staniste. „No, bohužel asi ne tak jak bychom si to představovali, ale nalejme si čistého vína, na kluby jako jsou Modřice nebo Košice prostě nemáme, tihle kluci hrají opravdu na hodně vysoké úrovni.“

 

Jak jste tedy spokojen s výkonem vašeho týmu. Máte důvod něco na vaší hře zlepšovat?

Julien Mercier. „Hráli jsme, jak nejlépe to šlo, bohužel všechno nevyšlo podle našich představ. Máme co dohánět abychom byli připravení na Mistrovství světa v Praze. Teď už je nám jasné že někdy rozhoduje každý bod.“

Michal  Klosinski. „Ha-ha, tak vždycky je co zlepšovat, postoupili jsme ze skupiny nakonec jen rozdílem dvou bodů před francouzským týmem, měli jsme úplně stejný počet vyhraných setů. Ale když vidím, jak hrají Modřice nebo Košice, tak ti jsou herně ne o jeden, ale rovnou o tři levely výš. Spokojený jsem, škoda jen že jsem se před semifinále zranil a udělal si výron na pravém kotníku a nemohl jsem pomoct klukům z mého týmu v semifinálových bojích a v bojích o třetí místo, kde jsme potkali Rumunsko. To bylo nad naše síly. Ale musím moc poděkovat, že u mě byl hnedka lékař, který mi hned nohu zaledoval a obvázal a po zbytek celého turnaje mi pořadatelé nosili led.“

László Szabó. „Tak určitě je třeba se zaměřit na mezihru, tam bohužel pokulháváme. Co se útoku týče tak tam jsem docela spokojený.“ 

Cosmin Bimbirica. „Když jsme viděli jak si vaši nejmenší žáčci kopou přes síť, tak nám bylo jasné, že bychom prohráli i s nimi. A vidět kluky z Modřic, to bylo pro nás něco neuvěřitelného. Zlepšovat musíme opravdu všechno, ale jak jsem řekl, my jsme sem spíš jeli získat zkušenosti, to že bychom vyhráli o tom se nám ani nezdálo.“

Sorin Thnule Radoi. „Spokojen jsem částečně, ale jak jsem již říkal, měli jsme opravdu těžkou skupinu a nemyslím si, že jsme mohli uhrát lepší výsledek. S Itálií jsme hráli o sedmé místo, a i když to bylo vyrovnané, tak jsme dokázali Italy přehrát. Zlepšovat, no, jestli chceme někdy vyhrát tak potřebujeme zlepšit asi všechno, docela se nám daří mezihra, ale nemáme pořádného blokaře na síti a na útoku je také potřeba zapracovat.“

Ovidiu Staniste. „No abych řekl pravdu, tak sice jsme skončili na osmém místě a prohráli se Španělskem, se kterým jsme ale svedli docela vyrovnanou bitvu. Když ale vezmu v potaz, kolik jsme toho natrénovali, tak náš úspěch asi spočívá v tom, že jsme se vůbec zůčastnili.“

 

Co si myslíte, že je vaše nejsilnější disciplína?

Julien Mercier. „Řekl bych, že trojky jsou naše nejsilnější disciplína a zároveň i nejoblíbenější.“

Michal  Klosinski. „Já myslím, že nejlíp jsme hráli trojky, pak dvojky a nejhůř jsme na tom v singlu.“

László Szabó. „Určitě trojky, tam si myslím, že jsme na tom nejlíp. V čem se zlepšovat, tak jsou určitě dvojky.“ 

Cosmin Bimbirica. „No tak, singl neumíme vůbec. Dvojky, tam se snažíme, ale není to ono, trojky nás baví nejvíc.“

Sorin Thnule Radoi. „Rozhodně dvojky, pak bych řekl singl a trojky až nakonec.“

Ovidiu Staniste. „Určitě trojky, pak dvojky no a nakonec singl.“

 

Kdo z hráčů ve vás zanechal největší dojem?

Julien Mercier. „Jednoznačně hráči Modřic a Košic. Oba tyto týmy dominovaly celému mistrovství, i když Košice v semifinále proti Rumunsku klopýtly a prohrály první singl. Modřice pak zaslouženě vyhrály, bylo to opravdu skvělé finále.“

Michal  Klosinski. „Honza Hanus a také Ladislav Stupák, dívat se na ně jak hrají singl je opravdu potěšení.“

László Szabó. „Určitě všichni hráči Modřic, hlavně dvojice Rosenberk, Pospíšil, dovolil bych si tvrdit, že nejlepší dvojka tady i na světě.“ 

Cosmin Bimbirica. „Asi ti úplně nejmenší žáčci, těžko si představit jestli u tohoto sportu zůstanou a jací nohejbalisti z nich vyrostou.“

Sorin Thnule Radoi. „Modřice, tihle kluci to mají všechno v noze, dívat se jak hráli proti klukům ze Slovenska, opravdu krásný zápas a také krásné finále. Dokonce jsem nabídnul panu Petru Jahodovi, jestli by žáci nechtěli přijet třeba na týden na soustředění k nám do Španělska a naopak, že bychom naše nejmenší dovezli sem do Modřic.

Pan Jahoda byl tak velice laskav, že nám ukázal celý areál a zázemí celé haly a jsme ohromeni.“

 

Pokud by se tady v Modřicích pořádal další podobný turnaj, přijeli byste?

Julien Mercier. „Samozřejmě a velice rádi, moc se nám tady líbilo.“

Michal  Klosinski. „Bez váhání bychom určitě přijeli, máte tady krásný areál a hala je naprosto skvěla. Kéž bychom měli něco takového u nás.“

László Szabó. „Určitě ano, atmosféra je tady super, a celý areál je skvělý. Opravdu ještě jednou bych chtěl vyzdvihnout všechny, co se podíleli na organizaci, zvládli to skvěle.“ 

Cosmin Bimbirica. „Bez váhání.“

Ovidiu Staniste. „To rozhodně ano!“

Zajímavé bylo, když pan Dobšík položil Cosminu Bimbiricovi doplňující otázku. 

 

A co říkáte na to, že tady v česku se hraje nejvyšší soutěž na dva dopady a amatéři dokonce na tři?

„Tak to jsme nevěděli, ale každopádně o tom budeme přemýšĺet.  Proč vlastně amatéři hrají na tři dopady?“

 

Protože by si spolu pořádně nezahráli, prostě by pouze překoplii balón, nicméně má to i výhody, dokážete si lépe přichystat útok, nemyslíte?

„No vidíte, to mě ani nenapadlo, tohle zní jako fajn nápad, třeba bychom to s klukama mohli zkusit a až budeme na tom lépe na útoku, tak můžeme dopad ubrat.“

 

K tomu těžko co dodat.

Na závěr ale všichni dotázaní slíbili, že pokud okolnosti a národní nominace dovolí, určitě se letošního světového šampionátu v Praze zúčastní.