Sto let nohejbalu je svátkem a tahle akce bude jeho oslava, říká o MS kapitán Vanke

Honzo, o uplynulém víkendu proběhlo další Superfinále. Bohužel, opět bez vašeho týmu. Gratulujeme tedy alespoň k bronzovému umístění v letošním ročníku nejvyšší mužské soutěže. Sledoval jsi Superfinálový zápas? V obou týmech se nachází dost tvých spoluhráčů, ať už z užšího, či širšího reprezentačního kádru. Jak by jsi zhodnotil jejich formu před reprezentačními srazy?
Děkuji za gratulace k bronzové medaili, ale určitě ještě malinko cítím zklamání z naší neúčasti v Superfinále. Finálový zápas jsem pochopitelně sledoval. Zpočátku mi přišel zápas trochu oboustranně nervózní a bylo k vidění poměrně dost chyb, ale s přibývajícím časem dostával zápas grády a oba finalisti se zasloužili o pěkný nohejbalový match. Podle finálového zápasu se dá těžko určovat forma jednotlivých hráčů. Všichni hráči ze širší nominace, ale nejen Ti předvedli své nesporné kvality. Myslím si, že se potvrdilo, že někteří hráči jsou takovou jistotou svých týmů a někteří vykazují zdravou agresivitu a drzost, což je také potřeba.

V nohejbalové síni slávy tento týden (12. 10.) proběhlo také losování skupin pro blížící se Mistrovství světa. Co říkáš na naše skupiny a soupeře? V singlu je to rumunská reprezentace, v kategorii dvojic a trojic naši sousedi z Polska.
V singlu je náš soupeř velmi těžký, neboť Rumunsko je tradiční bašta singlistů a ať se v nominaci objeví kdokoliv z Rumunska, bude to záruka kvalitního nohejbalu. Věřím, ale že nominovaný hráč z ČR tuto překážku zvládne a bude postupovat společně s rumunským hráčem do nejvyšších pater turnaje MS. Ve dvojicích a trojicích nás čeká tým Polska, který je tradičním účastníkem MS a určitě to bude kvalitní zápas, ale určitě je potřeba koukat i do kvalifikace, ze které může vzejít stejně kvalitní soupeř pro zápas základních skupin.

Byl jsi přímým účastníkem MS v Brně před šesti lety. Jak na tuto, pro náš sport jistě největší dosavadní událost, vzpomínáš?
Vzpomínky na mistrovství světa v Brně jsou ty nejkrásnější. Skvělý turnaj, perfektní organizace, neskutečné publikum a k tomu ještě tři finále a dvě zlaté medaile. Krásné vzpomínky, které jsem měl tu čest sdílet se skvělou partou hráčů a kamarádů. Atmosféra v hala Vodová byla naprosto elektrizující.

Co očekáváš od letošního šampionátu? Přeci jen, odehraje se v perfektním prostředí, v hlavním městě, navíc v roce stoletého výročí od vzniku nohejbalu.
Jestli se nemýlím, tak se jedná o první MS pořádané v naší metropoli, proto od toho očekávám velký zájem ze strany veřejnosti a to ne jen té nohejbalové. Možná se bude jednat o vrchol mé kariéry a věřím, že diváci budou neskutečným motorem. Osobně se velmi těším na prostředí O2 Universum. Samotné výročí sto let nohejbalu je svátkem a tahle akce bude jeho oslava.

Jak se před závěrečnými reprezentačními srazy a soustředěním cítíš ty sám a v jaké roli u týmu se za svou osobu cítíš dobře? Přeci jen, nosíš na paži kapitánskou pásku.
Já se cítím dobře, těším se na reprezentační srazy a pokud budu nominován tak i na samotné nohejbalové zápolení na turnaji MS. Budu plnit přesně tu roli, kterou mi případně trenér určí a budu jí dělat nejlépe, jak budu umět. Od kapitána se nečeká jen kvalitní předvedená hra a zkušenosti v rámci samotné hry, ale má celou řadu dalších povinností vůči hráčům i trenérovi.

Koho vnímáš jako největší překážku na cestě za tituly a na jaký tým se těšíš?
Ač to není možná tolik nohejbalovou obcí vnímáno, soupeři jsou opravdu velmi kvalitní a budou rozhodovat v některých případech detaily a koncovky. Všichni naši soupeři budou chtít vyhrát stejně jako my. V singlu je konkurence široká a není snadné učinit užší výčet možných spolufavoritů. Ale je jasné, že naši braťa ze Slovenska budou našimi tradičními rivaly. Určitě budou velkými soupeři i tradiční státy jako Francie, Švýcarsko, Maďarsko, Rumunsko, atraktivní Korea, ale třeba taky Irák, který zaznamenal veliký výkonnostní progres. Osobně se těším asi jako všichni fanoušci na tým z Korey.

Lukáš Rosenberk na konci našeho rozhovoru na mou poslední otázku odpověděl toto: “Komu bych přál zahrát si na největší nohejbalové akci historie před vyprodanou halou pro více jak 5 tisíc lidí a zažít tu neskutečnou atmosféru? Každému!”

Souhlasíš s jeho slovy? Byl jsi to právě ty, kdo ve finálovém zápase trojic zablokoval Brutovského úder takovým stylem, že se ti míč vrátil z výšky zpátky přesně na hlavu, čímž jsi přerušil hru a úspěšně ukončil vaši cestu za zlatem. Celý ten okamžik, který se odehrál tak rychle, ale vlastně trval tak dlouho, a poté reakce rozbouřené haly, musel být euforický.
Lukáš ví o čem mluví, už si prožil celou řadu velkých akcí a finále, ať už na klubové či reprezentační úrovni. Je to opravdu neskutečný zážitek, když máte tu čest obléci reprezentační dres a reprezentovat svou zemi na mezinárodním poli. Ušli jsme dlouhou nohejbalovou cestu a já věřím, že nás čeká ještě třeba to, co jsme dosud nezažili. Samozřejmě, že si poslední míč finále v Brně pamatuji, byla to úžasný pocit, který si myslím nemůže nic překonat, ale kdo ví ………:-)